Slavný návrat po 21 letech
Dne 6.4.2014 tomu byl přesně rok, co se do Čech po 21 letech natrvalo vrátil druhý prototyp MTX Tatry V8. Této slavnostní chvíli předcházel měsíc vyjednávání o samotné koupi a způsobu převzetí. Až do jeho převzetí jsme obdrželi pouze několik fotografií asi 10 let starých a jednu z aktuálního stavu.
Druhý prototyp byl v držení německého majitele od roku 1992, kdy si jej zakoupil bezprostředně po pražském Autosalónu, peripetie jeho vzniku jsem dostatečně popsal v jiném článku na našich stránkách.
Nabídka ke koupi přišla na začátku března 2013, Němec vzhledem k nedůvěře k Čechům celou transakci vedl přes dva prostředníky. V rámci dohody mělo být auto převzato po vykonání nutného servisu a provozuschopné k odjetí po vlastní ose a termín převzetí byl s konečnou platností stanoven na 5.dubna 2013 v 11 hodin.
Zajistili jsme si převozní značky, přesto jsme na místo převzetí, městečka v blízkosti Aachen dorazili pro jistotu i s dalším vozem odtahové služby.
Na místě nás čekal tento pohled, naznačující, že s převozem po ose to nebude až tak jednoznačné.
Automobil měl odejmutou zadní část karoserie, sedačky byly z vozu vyndány, okolo vozu se pohyboval jakýsi mechanik, který se snažil vše dát na své místo. S jeho rychlostí bychom tam museli zůstat asi ještě dlouho, tak jsme si vše do vozu v rychlosti namontovali a vůz se pokusili nastartovat.
Slíbená nová baterie byla též pouze lichý slib, takže přes archaickou namontovanou v autě se startér sotva převalil. Připojili jsme tedy další baterii a po dvou otočení nastal koncert pro uši každého milovníka silných motorů.
Supertatra zaburácela a nám se na tváři objevil blažený úsměv. I přes velmi hluboký bas jsme poznávali zvuk kopřivnického vzduchem chlazeného osmiválce.
Legendární supersport z Metalexu byl obut na původních, již notně zpuchřelých pneumatikách, dokonce i guma stěrače byla ještě původní z výroby, topení nefungovalo.
Připomínám, že ačkoliv byl již duben, venkovní teplota toho dne byla -5°C. S vozem jsme se projeli a zkonstatovali, že domů půjde na odtahovce.
S naložením nastal velký problém, který málem skončil katastrofou.
Němec měl na podobné akce vlastní dlouhé fošny, po kterých vyjížděl na přepravní vozík, přinesl je a pokusili jsme se na odtahovku najet. V momentě kdy vůz přejel z fošen na plechový nájezd, vozidlo z důvodu studeného motoru ztratilo výkon, řidič v něm přidal plný plyn, levá fošna odletěla téměř 15 metrů dozadu, auto se smýklo doprava, naskočilo na odtahovku, avšak zůstalo stát na hraně odtahovky na pravé zadní pneumatice jeden centimetr od pádu dolů. Na následující fotografii jsou stopy po pneumatikách dobře vidět.
Němec šel do mdlob a my jsme se v rychlosti snažili auto vyheverovat a podložit, aby nedošlo k pádu. Museli jsme zavolat další odtahovku, za jejíž pomoci jsme se snažili auto na podvale narovnat. Tato legrace nás stála sice 150 euro, ale auto bylo zachráněno. Asi za 5 minut co se pomoc vzdálila, se ještě jednou řidič z odtahovky ADAC vrátil a ještě nás všechny legitimoval a chtěl vidět i papíry od vozu, neboť se jeho šéf domníval, že jsme to auto ukradli...
Se Supertatrou se přijela rozloučit i dnes již dospělá dcera majitele, Němec mne ještě poprosil ať mu Supertatru naposledy nastartuji, poté co jsem jí protůroval, rozbrečel se, zaběhl do garáže, zabouchnul dveře a už jsem ho nikdy neviděl.
Na snímku je jeho dcera v roce 1993.
Hned poté jsme vyrazili zpět do Čech. Supertatra na území Německa vzbuzovala obrovskou pozornost, posádka každého auta které nás předjíždělo se za námi otáčela a téměř každý druhý předjíždějící nás fotografoval.
Když jsem dočerpávali pohonné hmoty, či se občerstvovali, seběhl se kolem nás hrozen lidí kteří chtěli auto vidět a vyptávání nebralo konce. Jak jsme se blížili k hranici, už mně enormní zájem o Supertatru přestával bavit a vymýšlel jsem si různé historky, že auto je Bugatti, Porsche pro DTM či TATR ( na nápisu totiž chybělo písmeno A na konci) a podobné nesmysly, které však přihlížející hltali s otevřenými ústy.
Ještě horší to však bylo po přejezdu do Čech, kde nás dvakrát zablokovalo před námi jedoucí auto a to dokonce i na silnici první třídy tak, že nás donutilo zastavit s žádostí, jestli si můžou Supertatru vyfotit. Jeden majitel MTX Roadsteru, kterého jsme po cestě potkali, se u Supertatry dokonce modlil...
Opravdu rychle jsme se snažili dostat do cíle naší cesty už radši bez jediné zastávky.
